Petr BakalářPísanie Petra Bakalářa vyvoláva v akademickej obci a v masmédiách rozpaky. Petr Bakalář je autorom bestselleru Tabu v sociálních vědách. Okrem toho však napísal aj iné zaujímavé knihy. Názor k jeho postojom si môžete vytvoriť čítaním jeho diel. Zbytočne by ste o ňom však hľadali nejaké osobné informácie. Preto pre vás prinášame exkluzívny rozhovor.

Kde ste sa narodili, kde ste vyrastali, kde žijete teraz?

Narodil jsem se v Praze (1970), žiji stále tam a doufám, že i zde zemřu – jsem city boy. I když bych rád trávil část roku na chalupě – mezi starými knihami, vůní jablek a praskáním kamen (zatím ovšem nemám).

Vedeli by ste popísať ako sa život v Prahe podpísal na vašej osobnosti?

Odpověděl bych asi takto: často jezdím na kolové výlety po Čechách, vesnice a malá města jsou z hlediska lidského potenciálu hrůzostrašné, lidé tam jsou děsně primitivní, materialističtí, bez nadhledu. Kdybych tam měl žít, zemřu. V Praze je to zábavnější, je tu pořád šance, že za rohem se objeví někdo zajímavý. To mě baví.

Koľko máte rokov?

39, mentálně je mi však tak 10 a 80.

Petr Bakalář ako TórAko to myslíte?

Prostě na jednu stranu jsem děsně infantilní (např. dnes jsem si byl na Petříně pouštět letadélko), bezprostřední – to souvisí i s nutkáním říkat pravdu, na druhou stranu jsem unaven životem, zkušeností, mám takový vesmírný až shovívavý pohled na člověka.

Koľko máte detí?

0, vím, měl bych se jako eugenik-teoretik více snažit.... Řekl bych s Nietzschem – nenašel jsem ženu, se kterou bych chtěl mít dítě, ale byla by to jen zčásti pravda, pár jich bylo, ale ty zase nestály o mně...

Akú by mala mať povahu vaša vysnívaná žena?

To by bylo asi na dlouho. Dejme tomu, že: 1) v ní musí být život, 2) musí mít smysl pro absurdní humor, a to i aktivně.

Čo ak to minimum žien, čo by aj spĺňalo takéto kritériá, je zároveň tak nastavených, že požaduje úplne iný typ partnera ako ste vy? Do kedy vydržíte hľadať? Máte aj nejaký „krízový“ plán?

Nemyslím si, že je nastaveno tak, že vyžaduje úplně jiný typ partnera, spíše je problém v tom, že je jich málo. Krizový plán mám, platí na většinu druhů problémů: „Let not the perfect be the enemy of the good.“ [Nech perfektné nie je nepriateľom dobrého.]

Existujú u vás aj akési užšie rasové preferencie na posudzovanie atraktívnosti ženy?

Snad jen to, že musí být bílá, i když na druhou stranu jsem viděl v několika jihokorejských filmech velmi pěkné ženy, až jsem se podivil, jak mě oslovily.

alt

Aká bola téma vašej diplomovej práce?

Téma mé diplomky bylo „O žalování“ – zajímavý fenomén, že? Myslím, že to byla první práce tohoto druhu. Na první pokus jsem ji neobhájil, podle slov komise jsem neprokázal schopnost pracovat s odbornou literaturou. Ono ale nebylo s čím. V druhém kole jsme do seznamu použité literatury zařadil asi 30 knih, které jsem zmínil jen kvůli tomu, že v nich téma žalování a typologie žalujících není uvedena. To již prošlo. Vtipné, že?

Akú školu ste presne vyštudovali?

Katedru psychologie na FFUK, byla to ovšem hrůza – z hlediska odborné úrovně i charakteru pedagogů (bývalí soudruzi). Vše, co vím, jsem se naučil jako autodidakt. Knihy, které mě zajímaly, jsem si musel napsat sám.

Na akej knihe pracujete teraz?

Mám toho rozpracováno více – esej Antihavel (je třeba tento mýtus uvést na pravou míru, už toho bylo dost), Kurz sebepoznání, Psychologického průvodce po Čechách, Úvod do misantropie – ale jaksi mě to nadšení ze psaní již opustilo, takže to jde pomalu. Je také možné, že jsem již vše zásadní napsal a teď se budu jen rozmělňovat.

Ako sa darí predaju vašich kníh a ktorej sa predalo najviac?

To nevím, řekl bych, že průměr, Tabu v sociálních vědách byl ovšem bestseller, Votobie mi však nikdy nedala výpis prodejnosti, jistě mě ošidili, ale hlavní je, že to vyšlo.

V koľkých rokoch ste na Tabu začali pracovať, ako ste sa dostali k použitej literatúre a koľko trvalo napísanie tejto knihy?

Bylo to v roce 2000, to mi bylo 30, práce trvala cca 2 roky a bylo to nejzajímavější období mého života. Co se týká informací, musel jsem si objednat knihy ze zahraničí, některé byly dost drahé (50 dolarů), pak pochopitelně internet a kontakt s autory, kteří mě zajímali. V českých knihovnách toho moc nebylo, u nás nikdo, kdo by se tím zabýval, dalo se s ním o tom mluvit.

Koľko kníh v priemere ročne prečítate?

To se nedá moc říci, co se týká beletrie, tak asi 25, co se týká odborných, event. populárně vědeckých, tak to je jednu týdně (ale minimum se týká psychologie). Hodně času mi ubírá internet (komu ne?), ale když se odpoutám a sednu (či spíše lehnu) ke knize, cítím se blaženě.

alt

Čo vás živí?

Pracuji jako podnikatel, ale již brzy toho nechám. Vedu celkem skromný život, moc peněz nepotřebuji.

V akej oblasti podnikáte?

Mám firmu, která se zabývá ostrahou objektů – nic zajímavého, že?

Ako sa psychológ dostane k takejto práci?

To s psychologii pochopitelně nijak nesouvisí, ale jaký jsem měl výběr – k akademické práci mě nepustí, a nejsem kurva, abych něco říkal manažerům, co se týká klinické psychologie, nemohu to dost dobře dělat, protože nemám rád lidi, „normouši“ a jejich problémy mě k smrti nudí.

Čomu sa chcete venovať, keď s podnikaním v tejto oblasti skončíte?

Asi nic, budu ležet a číst si, mám nějaké peníze ušetřené. Též budu psát, ale sporadicky, pokud nepřijde nějaká další vlna.

Akú právnu formu má Inštitút pre výskum tabuizovaných tém (IVTT)?

IVTT nemá žádnou právní formu, neregistrovali jsme se.

Kedy bol založený a koľko má členov?

Založený byl někdy v roce 2002, před vydáním Tabu v sociálních vědách, spiritus movens jsem ovšem bohužel já. Je to spíše soliterní akce.

Aké má praktické aktivity a kam sa medzitým posunul?

Většina lidí se aktivně neangažuje. Nakonec i mě to téma přestalo bavit, to hlavní bylo řečeno. Ukázalo se, že společnost není ještě na diskusi zralá.

Znamená to, že ľudia nechcú pripustiť pravdivosť vašich poznatkov alebo že ich pripúšťajú, ale nemienia tomu prispôsobiť svoje myslenie a konanie?

Řekl bych, že většina ví/tuší, jak to je (rozdíly mezi rasami), ale akademici nemají nejmenší zájem se tím zabývat. Proč by to dělali, když z toho koukají jenom problémy? Je to kombinace ignorantství a servility.

Zaoberáte sa myšlienkami ako by sa dali poznatky, ktoré prinášate, efektívnejšie šíriť v spoločnosti?

Ani moc ne. Mělo by se začít s „osvětou“ na vysokých školách, k tomu však nemají pedagogové žádnou motivaci. Je škoda, že tu není žádný soukromník, specializované nakladatelství. Ale ten, kdo chce, si zdroje najde na netu, může mít u toho příjemný pocit disidentství.

altBola niektorá z vašich publikácií niekedy zakázaná?

Žádná nebyla zakázaná, byla na mě podána dvě trestní oznámení kvůli Tabu a Psychologii Romů, ovšem obě odložena – pochopitelně. Zakázaný jsem já.

Čo konkrétne trestné oznámenia knihám vytýkali?

Obecně šlo asi o paragraf o rasové nesnášenlivosti. Mohou však být výzkumy chápány jako rasismus? Když vás zajímá, jak to je? Těžko, že? Já sám se za rasistu, antisemitu apod. nepovažuji, naopak – rád se setkávám s lidmi různých tradic, kultur, etnik, osudů apod. Momentálně se třeba vídám s jedním Japoncem a černochem – velmi zajímaví a inteligentní lidé.

Ako pokus o neideologickú definíciu rasizmu sa na webe IVTT uvádza „Rasismus – šiření informací, které by potenciálně mohly to které etnikum/rasu poškozovat, ale přitom nejsou založeny na vědecké evidenci.“ Z toho by vyplývalo, že prívrženci „antirasistického rovnostárstva“ by mohli byť označení za rasistov, keďže tým logicky škodia „nadradenej rase“. Nie je rasizmus natoľko širokospektrálny, aby si vyžadoval členitejšiu definíciu?

Přesně tak – rasisti jsou ti, kteří tvrdí, že rozdíly neexistují!

V Tabu spomínate rozsiahly medzirasový výskum zameraný na r- a K- stratégiu, na základe ktorého sú žltí K- stratégovia, čierni r- a bieli niečo medzitým. Vzhľadom na obrovské rozdiely napr. medzi európskymi etnikami a Rómami možno predpokladať výrazné rozdiely medzi Európanmi a napr. Indmi. V spomínanom výskume sú však všetky tieto rozdielne etniká v „jednom vreci“ bielych?

Indie jako taková je z hlediska IQ dost málo prozkoumaná, faktem je, že i tam existují velké rozdíly. Určitě však rozdíl mezi Evropany a Indy bude menší než mezi Evropany a Romy – a to ze dvou důvodů: 1) i v Indii patřili Romové mezi podtřídu, 2) romská populace v Evropě byla pod dysgenickým tlakem – ti nejlepší asimilovali. Na druhou stranu můžeme namítnout, že docházelo i ke křížení, tj. Romové mají 30 – 70 % „bílých genů“ (ovšem opět – nebudou to ty nejlepší).

Namietať môžeme najmä tým, že poukážeme na „sekundárne znaky“ nízkeho IQ: nízka životná úroveň, zlá hygiena, nízky komfort bývania, početné potomstvo ap. Určite sa zhodneme, že Indovia majú k Rómom bližšie ako Európania. Čo si myslíte o klasickom trojdelení na europoidnú, mongoloidnú a negroidnú rasu, kedy sa v jednej skupine ocitajú Európania, Arabi, Židia, Rómovia a Indovia? V knihe Tabu uvádzate „europoidov“ predovšetkým len v zmysle bielych v užšom zmysle, ale niekedy aj v širšom. Nebolo by žiaduce viac rozčleniť skupinu „europoidov“ a používať tieto pojmy exaktne?

V Tabu uvádím, že je to velmi hrubé rozdělení, které přehlíží mnoho subtypů, reprezentuje hlavní větve genetického stromu, délku společné evoluční minulosti. Věc pochopitelně vyžaduje diferencovanější přístup, Richard Lynn nedávno napsal knihu, kde analyzuje 9 základních skupin.

Váš odborný záber je vcelku široký. V Českej republike a tiež na Slovensku predstavujete istý fenomén – akýsi názorový protipól v mnohých témach. V rámci plurality ste tak schopný vyplniť chýbajúcu polovicu názorov. Ako sa k vám stavia akademická obec? Dostávate pozvánky na rôzne konferencie? A čo diskusný priestor v masmédiách?

Akademická obec mě nesnáší, jsem totiž ten chlapec z Andersenovy pohádky „Císařovy nové šaty“. Pozvánky nedostávám, jezdil pochopitelně na konference mohu, přinejmenším jako účastník, ale nedělám to, je to děsná nuda. Bohužel.

Keby ste napr. dostali pozvánku na nejakú konferenciu blízku vašim témam, aby ste napr. vystúpili so svojím príspevkom, prijali by ste ju?

V principu ano, pokud by však prostředí nebylo apriori nepřátelské, musím se chránit. Ale v každém případě by to byla silná pobídka.

Do akej miery poznáte Slovensko?

Bohužel minimálně, byl jsem tam u vás v dětství, u bačů, pil jsem žinčicu. Je to určitě škoda, myslím, že tam běží jiný čas (hlavně mimo města). Jistě si tam udělám kolový výlet.

Na Slovensku existuje početná rómska minorita, pričom predstavuje vážny sociálny problém, ktorý medzičasom nabral akýsi status neriešiteľnosti. Falošné pokusy s veľkou aurou naivity, ktoré majú prinášať riešenie, sa ukazujú iba ako úspešné snahy vytrieskať peniaze z eurofondov. Ako by ste riešili túto problematiku vy?

Nabídl bych všem jasným r-stratégům (týká se i bílých) peníze (ve formě dávek) za to, že nebudou mít děti. Stát by na tom dlouhodobě vydělal.

Ako by v praxi mala byť riešená protislužba „nemať deti“? Sterilizácia?

V principu ano, i když to slovo zní hrozně. Na druhou stranu mnoho párů, které nechtějí mít děti, ji podstupuje.

A ako by sa určovali limity na „jasných r- stratégov“?

V tomto ohledu jako předpoklady mít a vychovat děti, které by nebyly pro společnost zátěží (kritéria by byla např. inteligence, vzdělání, sociopatické jevy, genetické zatížení). To by posuzovala komise odborníků.

Jedna z ankiet na webe IVTT je hádanka, či ste Žid. Ako zdôvodňujete jej aktuálny stav z pohľadu psychológa? [Áno – 130; Nie 174]

To skutečně nevím, je to tak napůl – navíc vox populi mě příliš nezajímá.

A ste Žid?

Nejsem, i když jedna moje babička pochází u Ukrajiny, byla sirotek (rodiče byli zastřeleni za VŘSR), není jasné, kdo to byl, nejspíš ale patřili do nějaké vyšší ruské vrstvy. Ale i kdybych náhodou byl – what´s the matter?

A chceli by ste ním byť?

Bylo by to v lecčems jednodušší – např. kdybych kritizoval Izrael nebo tak, kritici by to měli o něco těžší v tom, nazvat mě antisemitou – i když i takováto kategorie existuje – self-hating Jew.

V čase vašej mladosti po 89 sa do bývalého východného bloku začali viac dostávať subkultúry ako punk alebo skinhead. Ako ste ich v tom čase vnímali? Mali ste k niektorej blízko?

To šlo zcela mimo mě, vždy mi to přišlo takové hlučné. Jsem svoji podstatou samotář.

V súčasnosti je tých subkultúr obrovské množstvo. Ktorá z nich je vám najbližšia a ktorou, naopak, najviac pohŕdate?

Zajímavá otázka. Snad anarchisté? Ale to jen čistě teoreticky – tuhle jsem byl na nějaké demonstraci (proti radaru), oni tam byli také, měl jsem z toho pocit, že bych si s nimi stejně nerozuměl. Větší množství lidí vždy znamená průměr, jistou sprostotu. Tuhle jsem ale založil něco na způsob „non-violent intellectual terrorist group“, zatím ovšem na papíře.

A ktorá zo subkultúr je pre vás najodpudivejšia?

Těch by bylo více – mladí konformisté (manažěři s duší svazáků), „šustáci“ – démoni materiálního světa – sportovní soupravy, autoservis, blikající pivní bary. Tyto typy jsem popsal v Psychologickém průvodci Prahou.

Ako sa dajú objednať vaše knihy?

To je problém, Tabu ani Psychologii Romů již nemám. Snad by Votobia mohla udělat dotisk. Jinak knihovny. Mám ale dojem, že jsou texty k stažení někde na internetu.

Web-stránka Inštitútu pre výskum tabuizovaných tém

Zábava